Dva večery v Řitce: Co ukázala debata s investorem a kdo se schovává za občany

Před pár dny proběhla v hospodě v Řitce dvě veřejná setkání zástupců společnosti Aleje Development s pozvanými občany Líšnice. Přišla jen několik dní poté, co zastupitelstvo na zářijovém zasedání narychlo schválilo vypovězení smlouvy o spolupráci s developerem z roku 2010. Šlo o první veřejné setkání investora s občany po dlouhých letech jednání, jež vedl výhradně s vedením obce.

Emoce v sále

Pondělní i úterní večery měly odlišný průběh. V pondělí dorazilo přes čtyřicet lidí a diskuse byla na začátku vyhrocená. Skupina přítomných vyjádřila svůj postoj v jednotných tričkách s nápisem „Ne Aleje, ale aleje". V úterý pak pokračovala debata v podstatně komornějším a klidnějším duchu.

Obyvatelé z Varadova, kterých se nedostatek technické infrastruktury a vody dotýká nejvíce, byli po oba večery v sále zastoupeni ve slušném počtu

V rámci předvolební kampaně byla naše lídryně Zuzana Čepičková opětovně a sehraně napadena tím, že je nájemcem některých luk investora na sekání trávy. K tomu už dala oficiální vyjádření.

Pasivní investor a místostarosta mezi lidmi

Za investora seděli u stolu čtyři zástupci. I když se snažili působit otevřeně, zůstávali spíše pasivní a přiznali, že v tuto chvíli žádný konkrétní projekt neexistuje. Argumentovali tím, že celých šestnáct let jednali výhradně s vedením obce jako se svým partnerem. Poukázali také na to, že radnice s nimi přestala komunikovat a jejich dopisy zůstávají dlouhodobě bez odpovědi. Očekávaně rovněž prohlásili, že se stavebních pozemků a záměru stavět nevzdávají.

Hlavním kritikem kroků investora byl v sále místostarosta obce. Neseděl však v čele sálu s přímou odpovědností za vedení obce, ale vystupoval z publika v roli „informovaného občana“. Obhajoval postupy radnice tak, jak bývá v předvolební kampani zvykem. Na otázku, proč obec nechala situaci dojít až do tohoto stavu a ignorovala dopisy, nezazněla konkrétní odpověď.

Tento postoj je problematický: pokud volený zástupce roky sedí ve vedení obce, podepisuje smlouvy a přijímá dary, nemůže se při veřejné diskusi schovávat mezi občany a tvářit se jako nezávislý glosátor.

Jardova otázka ťala do živého

Podstatu věci otevřel zástupce Férové Líšnice, Jarda Novák, přímou otázkou místostarostovi: „Jakou motivaci měla obec celých šestnáct let k podpisu smluv s investorem?“ Poukázal zejména na smlouvy podepsané po roce 2015. Obec totiž spolupracovala a přijímala miliony korun na darech i v posledních letech, ale dnes její představitelé tvrdí, že jakoukoli výstavbu od začátku zásadně odmítají.

Vedení obce dnes sklízí potlesk za bojovná hesla, ale fakta z úředních dokumentů ukazují, že se roky dotoval rozpočet penězi od investora, zatímco občané marně čekali na vodovod (podrobný rozbor všech smluv a finančních toků jsme zveřejnili v samostatném článku).

Bez iluzí do dalších měsíců a let

V sále panovala jednoznačná shoda na odmítnutí projektu Aleje u Varadova. Zazněl sice i konstruktivní dotaz z publika, zda investor nehodlá za pár měsíců představit střízlivější koncept k diskusi, ale jeho další kroky zůstávají nejasné.

Odmítáme však i předvolební alibismus radnice, která smlouvu vypověděla jen pár týdnů před volbami. Klademe proto klíčovou otázku: Proč k této výpovědi nedošlo dříve? Proč obec situaci neřešila, nechávala otevřený prostor pro spekulace a nevypověděla smlouvu o spolupráci například již před třemi lety?

Pro řešení otázky zásobování obce vodou je přitom výpověď této smlouvy zásadní – smlouva totiž počítá s kapacitou 2 800 obyvatel pro investora, zatímco obci vyhrazuje vodu pouze pro 150 obyvatel.

V novém návrhu územního plánu navíc zcela chybí strategický přivaděč Baně. Když jsme se ptali na důvod, radnice na posledním zasedání zastupitelstva odpověděla, že chce o stavební povolení žádat podle končícího starého plánu. To je však bizarní argument – znamenalo by to snad, že starý územní plán bude platit až do vydání stavebního povolení k přípojce Baně? Jak dlouho tedy bude ještě platit starý územní plán a s ním i celková stavební uzávěra v obci?

Heslo „Líšnici neprodáme“ zní líbivě, ale vedení obce stále dluží odpověď na to nejpodstatnější: Jaké budou další kroky vedení obce po vypovězení smlouvy o spolupráci s developerem a jaké reálné dopady to pro obec přináší? A jaký je s ohledem na tyto okolnosti reálný plán zajištění vody v horizontu nejbližších let?